(mezi Sardinií a Korsikou) vykonával Ondřej Ferrato svou živnost rybářskou.
Před dvaceti lety pojal za ženu mladou dívku ze Sartene, jež po dvou letech obdařila ho dceruškou, kteráž pokřtěna byla na jméno Marie.
Práce rybářů jest dosti krušná, zvláště když k rybářství pojí se též lov korálů, k vůli nimž dlužno se ponořiti k úskalím na dně v nejnebezpečnějších místech průplavu. Ondřej Ferrato byl však muž odvážný, silný, neúnavný a obratný při používání všech druhů sítí. Živnost jeho kvetla. Žena, čilá a rozumná, vedla řádně hospodářství v malém domku v Santa Manze. Oba umějíce čísti, psáti a počítati, byli poměrně dosti vzdělaní, máme-li na mysli, že z 260.000 obyvatelů korsických neumí dosud, jak statistika udává, 150.000 lidí čísti ani psáti.
Mimo to byl Ondřej Ferrato smýšlení francouzského, ač byl původu vlašského jako většina korsických obyvatelů. A tato okolnost v době oné zjednala mu v okresu tom jistou nepřízeň.
Skutečně kraj ten, ležící v nejjižnější části ostrova, daleko od Bastie, daleko od Ajaccia, daleko od ústředních míst správy politické a soudnictví, jeví se dosud nepřístupným a uzavřeným ke všemu, co není italským neb sardinským. Tyto politování hodné poměry mohou změniti jen nová pokolení, v jiných názorech vychovaná. K rodině Ferratově chovali tudíž obyvatelé v kraji tom, jak řečeno, nepřízeň více méně zjevnou. Avšak na Korsice od nepřízně k nepřátelství a k zášti není daleko, od zášti pak k násilnictví ještě méně. Několik okolností nahodilých způsobilo konečně zjevnou roztržku.
Jednoho dne Ondřej Ferrato, jehož trpělivost byla již vyčerpána, zabil v návalu hněvu jistého člověka, povahy dosti bídácké, jenž jej byl ohrožoval. Musil proto prchnouti.
Leč Ondřej Ferrato nebyl povahy takové, aby jako jiní byl prchl do divokých pustin a lesů korsických, aby žil v stálém zápasu s policií neb s druhy a přáteli zabitého a aby v krvavé pomstě dále pokračoval, až by jeho samého byla zastihla.
Rozhodl se opustit zemi a odplul potají z Korsiky ke břehům sardinským. Jeho žena, prodavši domek v Santa Manze, nábytek, bárku i sítě, odebrala se s dceruškou svojí v krátké době za ním. Ondřej Ferrato byl odhodlán, nevrátiti se nikdy do své země rodné.
Ostatně vražda ta, ač vykonána byla v nutné sebeobraně, tížila velice svědomí rybáře. Jsa poněkud názorů pověrčivých, kteréž mu již od mládí byly vštěpovány, přál si za čin svůj pokání
