Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/100

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

nabyly u něho opět takové převahy a mohutnosti, že vzchopiv se na kmeni, zvolal třikráte jasným hlasem:

„Zachráněni! Zachráněni! Zachráněni!“

Kdo byl by ostatně tato slova slyšel? Na těchto příkrých skaliskách, jimž nedostává se plodné půdy a jež skládají se z vrstev břidlice a křemence, a kde dosud není tolik prsti, aby tu křoviny růsti mohly, nedlela zajisté žádná bytost lidská. Krajina, jež se za skalními břehy rozkládala, nelákala lidi zajisté též ku pobytu.

Jest to smutný kus země, kterou protéká potok tento, uzavřený v žulové stěny. Žádný přítok jej nenapájí. Žádný pták nepoletuje nad jeho hladinou, ano ni ryby neodváží se v příliš nepokojné vlny jeho. Tu a tam vystupují z něho balvany neútvarné, jichž vrchol, byv dříve zaplaven, nyní opět již oschl. Bylo viděti, že potok stal se jen proto tak divokým a dravým, poněvadž se následkem velikých lijáků posledních okamžitě byl rozvodnil. Jindy řečištěm jeho plynul jen obyčejný potok horský.

Uprchlíci neobávali se, že kmen vržen bude proti některému takovému skalisku. Míjel je sám, sleduje stále jen proud, kol nich dále kvapem spějící.

Avšak právě proto nebylo možno vyvésti jej z proudu toho, aneb rychlost jeho zmenšiti, tak aby bylo lze břehu dosíci, když by bylo možno i záhodno na něj vstoupiti.

Za takových okolností uplynula ještě asi hodina, aniž uprchlíci byli nuceni učiniti opatření, by nějaké, znovu jim hrozící nebezpečí odvrátili. Na dálném obzoru míhaly se poslední blesky a stopy bouřky jevily se ještě jen v dunivém hřmění, vycházejícím z mraků, v temných vrstvách nad obzorem nakupených.

Den počal jasněji již svítati a osvětloval oblohu, noční bouří z větší části očištěnou a vyjasněnou. Byly asi čtyři hodiny z rána.

Štěpán Bathory polovztyčen spočíval nyní v ramenou hraběte Sandorfa, jenž bděl za oba.

V okamžiku tom zvuk vzdálené rány zalétl k nim směrem jihozápadním.

„Co jest to?“ tázal se hrabě sama sebe. „Jest to snad výstřel z děla, jenž oznamuje, že některý přístav jest opět otevřen? A jaký to může býti přístav. Snad Terst? Nikoli, neboť tam, kdež slunce má vyjíti, jest východ. Snad jest to Pulje na nejjižnějším konci Istrie. Avšak tu…“

Druhý výstřel zazněl nyní a za nim následoval skorem ihned výstřel třetí.