Tato stránka byla zkontrolována
84
Služebnou vidíš dívčici
verandu líně čistící,
stůl prostřený i samovar,
jejž roztápí už uhlí žár –
pak zas ty stromy nad hlavou.
Zříš nebes klenbu modravou,
tím modřejší, že rozbita
jen v kouscích snětmi prokmitá.
A jedem, jedem. Šedý prach
se usazuje na brvách,
zrak přivírá se. Cikád hlas
se všech stran zvučí. Slunce jas
začíná pálit. Se strany
jak dálné, temné varhany
sem slyšet moře.
Do zadu,
kde splynou v kmenů hromadu,
se sunou duby. Po kraji
se cesty křoví zvedají,
tu plané růže, víno psí,
vše plno květů.
Jedem vsí.
Tatarská malá vesnice,
před domy stojí lavice,
