Tato stránka byla zkontrolována
66
i probraly kus nový na divadle
i nový poměr kterés krásky svadlé
i šeptný klep z paláce císařova
i z senátu – a tlumila se slova –
i mudrováno časem bylo dosti
o životě, o duše nesmrtelnosti,
o starých bozích, které skepse sžírá –
snům Platona jen byla dána víra,
jej cenily si …
Nad tím rozhovorem
by Cicero byl mohl šílet skorem:
to nebyla už dikce jeho čistá,
jich latina už rozrazila zjista
gramatik pouto, mrštně vyskočila
a šípy řeckých citátů kol sila.
Když tesknota ji někdy divná jala,
hadačku známou zavolati dala,
jí naslouchala ve ztrnulém žase
a za chvíli pak všemu vysmála se.
A k večeru, když úpal slunce litý
za paláců a vrchů klesal štíty,
v nosítkách zlatých čtyři Afrikáni
po Via Sacra nesli svoji paní;
