Tato stránka byla zkontrolována
55
XIV
Bylo po všem – všemu konec …
Jak to bylo, nevím ani.
Potvory as v jedné chvíli
rozmačkaly naši loď.
S řevem odběhly si v dálku,
potom bylo ticho, ticho …
A v tom tichu, vím, jak plul jsem
na znak leže na vodě.
Víčka těžce přivírala
unavené oči moje,
v bezevládných údech stála
studená a stuhlá krev.
Ale cítil jsem, znal všecko;
– to je konec – myslil jsem si
s klidným fatalismem Turka,
– konec všemu na věky …
