Přeskočit na obsah

Stránka:Josef Svatopluk Machar Vylet na Krym.pdf/51

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
42

že myslím už, že nože tasit budou ―
pak hrají dále. Sousedé si toho
nevšimnou ani, jak tu všichni vůbec
kol sebe bez zraku a sluchu chodí.

Tam na lavičce vyhaslým svým zrakem
vábí a chytá každý pohled, úsměv
promenujících kolem důstojníků
chantantu hvězda sešlá, jíž z dob slávy
jen žluté atlasové šaty zbyly
a klobouk à la Rembrandt s pérem pštrosím
a slunečník, jímž vyzývavě ryje
do podlahy, a nabarvené vlasy.

Zde mužíků pár kolem samovaru.
Čaj pijí stále, rozlámou si cukr
na drobné kousky, spořivě si kladou
pro celý stakan mezi bílé zuby
ten kousek jeden, mluví při tom tiše
a bystře, moudře dívají se kolem
tím klidným modrým sympatickým zrakem.

O zábradlí se opřev, zírá v moře
vojáček prostý ― Ukrajiny syn snad ―
protáhlou smutnou dumu notuje si
a pohybuje ostříhanou hlavou.