Tato stránka byla zkontrolována
30
II
Toť se ví, že kapitán náš,
jak ti všichni z cestopisů,
muž je starý, šedobradý,
obr s srdcem dítěte.
Toť se ví, že vyličoval
večer při sklenici čaje
lodní požár, hrůzné bouře,
kterým doved’ čeliti.
Toť se ví, že pod perutí
hrdinné té zkušenosti
jsme se na houpavé půdě
jako doma cítili.
Když jsem vyšel na palubu,
díval jsem se na ty hvězdy;
bílé, třpytné kynout zdály
vznešeným mi úsměvem.