Tato stránka byla zkontrolována
18
Opuštěn zemí i nebesy
cizí lán potem svým skrápí,
jediní zbyli mu přátelé,
ti věrní nohatí čápi.
V houfech jsou na poli, na lukách,
na krovech odraných chatek,
mudrci s rudými zobany,
sny žen a štěstí těch matek.
Viděl jsem na mezích děti ty,
každé tak s tvářičkou smavou,
spokojeně jaksi si kývali
čápové svou bílou hlavou.
Jediní věrní to přátelé,
jediná záruka lidu,
že přece jenom as přetrvá
celou tu haličskou bídu.