Tato stránka byla zkontrolována
12
Hodina jde za hodinou,
noc se zdá být nekonečnou,
a vlak duní, na zad plynou
cizí, černé krajiny …
Svítá … Sílí, občerství tě
ranní světlo; v duši svěže;
posadíš se chutě, hbitě,
rozhlédneš se dokola …
Kolem ní on rámě točí,
ona na hrudi mu leží,
rozjiskřené jejich oči
vpíjejí se do sebe …
V rozcuchaných vlasech svitky
lístků růží se ji chvějí ― ―
spadaly z té vonné kytky,
jež se třese nahoře …
Nespali as, tak to bývá …
Za to střízlivý svit denní
uhasil ta světla živá
planoucí jim ve zracích.
