Tato stránka byla zkontrolována
10
V taktech duní kolejnice,
šerá krajina v zad prchá.
Cestujících zřítelnice
zapadají pod víčky.
On i ona čilí, svěží,
po domácku sobě vedou:
na hrudi mu ona leží,
on ji v pasu objímá.
Hovoří: „Víš, teta Frycka
dojala mě telegramem,
je to duše poetická,
citlivá a nešťastná!“
„Já zas myslím na matičku ―
skoro k slzám pohnula mě:
― Šetří mi mou holubičku ―
Holubičku řekla ― víš?“
„Vím.“ A tlesklo políbení
první, druhé, třetí, čtvrté ―
Zamk jsem oči bez prodlení,
vedli si tak domácky!
