Tato stránka byla zkontrolována
142
„Co ti chybí!“ ptá se suše,
„co máš zas už? Nerozumím –“
„Vlastně nic. Jen moje duše
v nitru stále pláče mi.“
Jak ta svatební má kytka
připadám si… vlekli jsme ji…
pak z ní zbyla suchá snítka…
leží teď kdes v smetišti.“
„Jaká hloupost!“ znaveně děl.
Chvíli ticho… Rozuměl jsem.
Její drama už jsem věděl:
– Zde by měly růže kvést – …
„Dneska vím, proč teta Frycka
vždycky mne tak litovala,
je to duše poetická,
sama byla nešťastná –
„Květ jsi, poklade můj sladký,
říkala mi teta Frycka,
budeš plakat, až tvé plátky
vítr polem roznese!“
