Tato stránka byla zkontrolována
141
Rozsedli se na sedadle
– leží cosi mezi nimi –
svěžest pryč a oči vpadlé,
tak, tak, moji holoubci…
V taktech duní kolejnice,
cizí krajina v zad prchá –
ani slova nemluvíce
dívají se okny ven.
Ticho… ticho… kraj se žene
stále na zad… Náhle ona
oči svoje zaslzené
po něm zvolna otočí.
Zamknu víčka ze soucitu –
ať se jejich episoda
raděj dříve a zde v skrytu
beze svědka odbude.
Zasténala tichým hlasem
– znám ty tony utrpení –
„Jinak, jinak myslila jsem
že bude můj život teď…
