Stránka:Josef Svatopluk Machar Vylet na Krym.pdf/137

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
128


jež karikuje lotry, hlupců pýchu,
mrzáky duše – všecko to, co v tichu
tendenční malíř rozvážlivě robí.

On věřil ještě, řekněm, v lepší doby,
v svobodu příští, třeba sám byl v kleci,
v národa dík a jiné hloupé věci.

A brával k tomu barvy přitlumené,
tesklivé nebe, jež se šedě klene,
kraj melancholický, v němž není ruchu,
a smutek ležel v podzimkovém vzduchu.

Pak odhodil jsem malování své,
ať pavouk opřede je a červ rve.

*

I sochy miloval jsem. Šedý kámen
v strnulém harmonickém rozvlnění,
syn nesmrtelný bědné duše lidské
zrozený v mukách.

Co zatím roditelka jeho plna
nicotných bojů, vášní, marných cílů,
sklamání stálých, nechutenství, hnusu
v hrob němý spěje,