Tato stránka byla zkontrolována
128
jež karikuje lotry, hlupců pýchu,
mrzáky duše – všecko to, co v tichu
tendenční malíř rozvážlivě robí.
On věřil ještě, řekněm, v lepší doby,
v svobodu příští, třeba sám byl v kleci,
v národa dík a jiné hloupé věci.
A brával k tomu barvy přitlumené,
tesklivé nebe, jež se šedě klene,
kraj melancholický, v němž není ruchu,
a smutek ležel v podzimkovém vzduchu.
Pak odhodil jsem malování své,
ať pavouk opřede je a červ rve.
*
I sochy miloval jsem. Šedý kámen
v strnulém harmonickém rozvlnění,
syn nesmrtelný bědné duše lidské
zrozený v mukách.
Co zatím roditelka jeho plna
nicotných bojů, vášní, marných cílů,
sklamání stálých, nechutenství, hnusu
v hrob němý spěje,