Stránka:Josef Svatopluk Machar Vylet na Krym.pdf/131

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Při kontrole této stránky se objevil problém
122


Krev vřela ve mně: tatarský ten sobak,
ničema, otrok, „ani člověk“, ten zde
hodinu celou ovládal ty duše,
ty duše plaché, bídné, zotročené,
jak znám je u nás, jak je nenávidím,
protože hořem pojíti bych musil
nad hořem jejich, jež tak tupě nesou.
Ty bleděmodré čekankové oči
bez ohně, vzdoru, bez záblesku síly,
lampičky hrobní nad ubohou duší,
pokorně ždaly kynu – Tatařína!

 Já zaplatil jim za tu krůpěj jedu,
již poslala mi dálná domovina,
a vyhnal je i tatarskou tu psinu.

 Oh, vlasti milá, ty jsi jako Osud…
nemožno ujít, nemožno se vyhnout,
přes moře sáhneš, syna svého najdeš
a srdce, jež si volně bíti začne,
znova zas stiskneš studenými prsty…