Stránka:Josef Svatopluk Machar Vylet na Krym.pdf/130

121

 A hráli… Trojí housle trojím zvukem
zoufale od sebe se rozbíhaly,
pekelný souzvuk vřískal ze strun těchto,
bůh ví kdy naposledy naladěných…

 A hráli valčík. Poslouchal je Tatar
velmožně milostivě bez pohnutí,
Aňuta s Mášou vrtěly se pískem
a smály se.
 Tu přestat kázal Assan
a tatarské chtěl melodie slyšet.

 Šumaři moji hned se uklonili,
pod brady znovu kladli sešlé housle,
kams v prázdno vetkli čekankový pohled
a hráli. Struny chrlily směs tonů
křičivých hrozných – ale hlavou kýval
pochvalně Tatar, charašó! jim volal
a pobízel a pobízel dál hráti.

 Když nasytil se, uhersky chtěl slyšet.
Hned roztřepaný čardáš vířil parkem,
Aňuta s Mášou znovu tančit začly,
a naslouchal zas bez pohnutí Assan.

 Za chvíli dlouhou napadla ho jiná,
chtěl po turecky – než to byl už konec.