Tato stránka byla zkontrolována
POZDRAV Z DOMOVINY
Byl u nás Assan, mladý štíhlý Tatar.
Koš s vínem postavil si na práh dači
a zíral bystře k čelednímu domu.
Aňuta přišla z kuchyně a Máša
i děti seběhly se k Tatařínu
a braly hrozny; Assan zažertoval,
děvušky štípal po krku a zádech,
ty smály se a pak se zapýřily
mě spatřivše.
V tom šumaři tři přišli,
nesměle jaksi na chrastící písek
vkládali nohy, pozdravili s úctou
i Tatara i dívky – služebnice,
pod brady housle sešlé založili
a hráli.
Jeden pohled na ty tváře,
na bleděmodré čekankové oči –
a poznal jsem je – – pozdrav z domoviny…
