Tato stránka byla zkontrolována
MARGARITA
Jak je stejným člověk všude! Takých
dívčích patnáct let
nemění se místem, časem! Mojich veršů
hravý let
kroužil kol nich v domovině — hezký tomu
roků řad —
dnes je tohle poupě tady — a zas chce se
o něm psát.
Margarita v svět se dívá gazelíma očima,
pel a barvu svěží broskve na hebounké
tváři má,
rovná jako mladá cypřiš, dlouhá jaksi, vytáhlá,
však se hubený ten stonek stromem stane
znenáhla.
Vážné těžké knihy čte už. Pod útulný
stromů krov
Turgeněv ji provázívá, Dostojevský, Gončarov,
