Dru. Janu Herbenoví!
Drahý příteli,
přítomné dílo jest vlastně dítětem Vaší klasické knihy
„Deset let proti proudu“. Chtěl jsem napsati své
dojmy a styky s realismem a, jak už člověk někdy
bývá důkladný, začal jsem se svým narozením. A
skončím, jak už se těm důkladným lidem často stává,
dřív než jsem vlastně pověděl to, co bylo v mém
plánu.
Ale nejen proto vážu svou knihu k Vašemu
jménu. Cením si Vás jako literáta: k veliké epopeji
Vašeho rodiště „Do třetího a čtvrtého pokolení“
bude ovšem teprve budoucnost spravedlivá, neboť
v té oficiální naší přítomnosti, řekněme si to s pý-
chou, jste jedním z nejnenávíděnějších lidí — jako
já. Znám Vás dále jako publicistu, jenž zasil už
hezkou řadu zlatých zrnek na národa roli dědičné,
ta vydala také klasy, dobré poctivé klasy; že Vám
je a slávu žence sebevědomě sebrali jiní a nechali
