Přeskočit na obsah

Stránka:Josef Němec - Z pamětí Josefa Němce, chotě Boženy Němcové - 1928.djvu/6

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


ník, ztráviv nějaký čas v cizině, především ve Vídni, a naučiv se tam trochu té němčině a přiŠed domů, považoval se za něco lepšího, nežli byli oni neumějíce německy, a stavěl tyto své 2 většího dílu chaterné vědomosti v němčině při každé příležitosti na odiv. O úřadech, nekdejších magistrátech, tu docela pomlčím, jak tu to vypadalo s českou řečí, o tom nejlepší důkaz z té doby jsou pozůstalé archivy. Jakou as vážnost naše materská řeč ve městech větších požívala, na důkaz toho uvádím, že v jednom hostinci mého rodiště, navštěvované[m] vyhradně tak nazvanou honorací, našel jsem ještě krátce před rokem 1848 v jednom rohu stůl (s) úmto přivěšeným nápisem ,stůl české společnosti“, a tato celá společnost, která každého večera u toho stolu sedávala, pozůstávala ze třech osob a to jen k vůli jednomu zámožnému mlynáři, který nebyl v stavu, ačkoliv prý se dost namáhal, němčině se přiučit.

Městské školy nebyly nic jiného nežli ústavy poněmčující; v kterých již od druhé třídy se žákům před]kládala německá čítanka a německé Sprachlehre, vzdor tomu že v zákoně, v tom tak zvaném politische Schulverfassung, nestálo takového nic podobného. Učitelstvo s malými

9