Již před několika lety jsem si předsevzal podatiobecenstvu jakýsi obrázek ze života študentského z oné doby, kdy u nás jak [v] životě národním tak i v politickém s nepatrnými známkami ještě vše v spánku bylo pohroušeno, neosmělil jsem (se) ale s tímto vystoupiti na veřejnosti, očekávaje, že podá některé obratnější pero, nežli toto moje jest, z této doby na památku nynějšímu pokolení jakýsi podařený obraz.
Pamětníků a účastníků oné doby pořád víc a víc ubývá, a z těch, kteříž by dle mého vědomí k popsání oné doby způsobilí byli, nevystoupil s popsáním umto až posud do veřejnosti (ani jeden). Z té příčiny jsem si předsevzal, jsa již kmet bezmála čtyryaosmdesátislelty, teda na sklonku mého života, dle mého nejlepšího vědomí, jak dalece k tomu mé síly stačí, jen tak Stručný obrázek v ohledu tomto veřejnosti podati.
Jak to v národním ohledu po městech v naší vlasti, zvlášť českých, kteréjest též mojerodiště, vypadalo v první čtvrti nynějšího století a i později pak, jest dostatečně známo, a tu připomínám jen toliko, že materská řeč u stříd zámožnějšího měšťanstva byla jen popelkou. Remesl-
8
