Přeskočit na obsah

Stránka:Josef Němec - Z pamětí Josefa Němce, chotě Boženy Němcové - 1928.djvu/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


Havlíčka jsem osobně poznal v oné době, když zavítal po svém návratu z Ruska do Prahy; bylo to letího času r. 1844. při následující příležitosti. Toho času byl kruh vlastenců ještě nepříliš valný. Znali jsme se, jak v Praze tak i na venkově, dopodrobna, skoro vesměs. Navštívil-li toho času některý z venkovských vlastenců matičku Prahu, doneslo se to hned od jednoho k druhému s ustanovením, tam neb tam se sejdeme, bychom se vespolek k poctě příchozího pobavili. V tutéž dobu byl také zvěčnělý Celakovský, někdejší profesor slovanských jazyků na universitě vratislavské, v Praze přítomen a to zavdalo podnět, že se k jeho poctě uspořádal jednu neděli výlet do oblíbeného lesa Kunratického, při kterém se skoro celý tehdejší vlastenecký svět pražský účastnil. Naznačím tu nakrátko zavedený způsob při tehdejších podobných výletech. Zaopatřiti všelijaká občerstvení míval obyčejně na starosti tehdejší sládek Mňouček a Ferd. Fingerhut, a tu bývalo dobrého piva, Šunek a studených telecích kýt vždy hojnost. Kávu a pečivo obstaraly paničky. Tento proviant se naložil na malý vozík a mladá sladovnická chasa dovezla vše předkem na určité místo. Byla to doby, co se týče

40