v Království Českém, hraběte Antonína Kolovrata, pozdějšího státního ministra. Tímto vý. rokem byl osud velkého počtu studujících rozhodnut. Tehdejšího času byli študující vůbec od vojenského stavu osvobozeni, aaby se k těmto tím spíše sáhnout mohlo, byli na ten rok ze studií vyloučeni. Ta samá procedura se dela též na technice, což bylo na tu dobu něco neslýchaného. Jakéhosi odvolání nebylo odvrátit tento krutý osud za vlády absolutistické a k tomu metternichovské. Tento osud stihl více než 200 mladíků, dílem filosofů, dílem techniků, a mezi těmi byl jsem i já. Ze jsem i já byl vřaděn mezi tyto, toho příčina jest mně až podnes neznáma, neb byl jsem si toho vědom, že jsem se v ničem neúčastnil, snad proto, že jsem dostal z náboženství špatnou známku.
V prvním okamžení sebral[i] každého proškribovaného, koho natrefilsi) ve svém bytu, odvedisi] na radnici k odvodu. Bez výjimky, byl-li tělesně k vojsku schopen neb ne, stal se vojákem a sice (s) dunáctiletou kapitulací každý u svého patřícího pluku. Z těchto bylo nejvíce vřaděno k pražskému pluku Kučera, nynějšímu Benedek, já byl vřaděn ke pluku tehdejšímu Lilienberg a bylo nás 17. Mezi těmito byli ně-