shromaždování tak značného počtu lidu policie nezakročila, a objevila se teprv, když se študující po ulicích rozcházeli, přibravše k sobě vojenskou patrolu ze strážnice na Staroměstském náměstí. A ani tu neučinila vyzvání k rozchodu a pozorovala jen tiše, co se děje. Konečně se objevil mezi studujícími direktor filosofické fakulty, tehdejší generál křižovníků Köhler s nékterými profesory a policejní komisar mezi študenty, a tento vyzval je teprv k rozchodu, při tom byl hostinskému „u Ivíčků“, jakož i kavárníku „u červeného lva“ (dán) přísný (zá]kaz pod pokutou osmi tolarů nalit nápoje studentům. Aby se vypátralo, kdo as byl strůjcem této demonstrace a kdo se při tom účastnil, byl za několik dní nato se studujícími (v) koleji samé všeobecný výslech, a tu byly na tuto událost potah mající otázky. Mezi těmi stálo na předním místě, kdo psal toto zmíněné vyzvání a přišlo-li mu do ruky a kde byl toho večera, na které musel každý písebně odpovědit a odevzdat. Ze tento výslech byl marný a že tou cestou se ničehož nedozvědělo, snadno pomysliti. Byl už i toho času ve středu študujících mnohý slaboch a že se propůjčil k špiclovství a jedině touto cestou přišlo najevo, kdo byl strůjcem
30
