to zvláště nedělního času též dělníci zlatničtí, kde se pokojně a se vší slušností pospolu bavivali. Stalo se, že přicházela někdy do této hospůdky večerního nedělního dne se svým bratrem, též zlatnick(ym) pomocník(em), jeho sestra, mladé to slušné děvče, ve společnosti svého nápadníka, též zlatnického pomocníka. Při obyčejném rozhovoru zalíbil se této dívce pro přijemnější řeč jeden z přítomných synů Muz, a věnovala tomuto větší pozornost nežli onomu nápadníku milo bylo. Jednoho večera povstala za touto příčinou mezi tímto studujícím a onim zlatníkem prudká hádka, a konečně pračka, při které se účastnili jak veškeří přítomní studující jakož i přítomní zlatníci, každý drže se svou stranou. Přítomných zlatníků byl větší počet a to mělo za následek, že študující byli nuceni co přemoženi bitevní pole opustit. Co se bylo toho večera stalo, o tom se druhého dne v koleji rozprávělo a při tom se usneslo, že se musí tato nečest na zlatnickém dělnictvu pomstit. K této pomstě byl určen poslední masopustní úterek a po kolejích kolovalo písebné vyzvání následujícího obsahu: „Wem die akademische Ehre am Herzen liegt, der erscheine um ache Uhr am Marienplatz.“ Zároveň byli zlatníci vyzváni,
28
