Stránka:Josef Němec - Z pamětí Josefa Němce, chotě Boženy Němcové - 1928.djvu/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


koleje živého brabce, myslím, že to bylo při přednášce prof. Klara. Za všeobecného ticha pusul brabce na svobodu a ten léta[1] sematam. Vystoupili mnohý na lavice máchaj[íce) kapesnima šátky,aby brabce vyhnali ze posluchámy. I professoru Janderovi nedalo se pokoje a aby i toho poněkud pozlobili, vlákali před hodinou do posluchárny malého dráteníka a uschov[ali] ho v předních lavicích, a v tu dobu, když prof. Jandera byl ve své obvyklé horlivosti na tabuli zaměstnán a zády k posluchačům obrácen, jsa k tomu naveden postavil se (dráteník) naproui Jandersovi). To způsobilo všeobecný smích. Jandera se obrátil a poznal hned příčinu toho smíchu; pronesl se docela chladně:„Das ist ein echtes Bubenstück“ a ukončil přednášku. Jen jedině při přednášce profesora Titze neopovážil se nikdo způsobit podobné výtržnosti. Takovýmto nevázaným a vší slušnosti prázdným duchem byla nadchnuta tehdejší študující mládež na filosofické fakultě a co as sechtělo um docílit, jest mně podnes nepochopitedlno.

Musím tu podotknout, že se oné doby jak na gymnasiích, tak i na filosofii v pravém smyslu slova nestudovalo, nýbrž cvičila se pouze pamět. Profesoři s řídkými výjimkami nehleděli

26