Stránka:Josef Němec - Z pamětí Josefa Němce, chotě Boženy Němcové - 1928.djvu/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


ho času byl importován jakýsi duch svobodomyslný z universit v Německu i na universitu pražskou. Známkou této importované svobodomyslnosti bylo opatřiti si hůl tak zvanou ,zigenhejmku“. Byla to hůl z těžkého dřeva, sukovitá, nahoře tenčí a dole tlustší a okovaná, s vyřezanýma jmenama svých známých. [S] takovouto holí se chodilo k přednáškám do koleje, a při přednášce některého neoblíbeného profesora, jako byl prof. náboženství Poustka a řečtiny prof. Klar hřmotilo se tak dlouho, až byl tento nucen ukončiti přednášku. Toho času se stávalo, že přicházeli v době přednášek studující z jiných ročníků, technikové ba někdy i neštudující. Objevil-li se takovýto v koleji a nebyl-li to ze známých, tu se po německu objevily hlasy „ven s ním“ a to trvalo tak dlouho, až se tento příchozí vzdálil. Jakého stupně nevázanost študujících dosáhla, pozná každý z následujících příběhů:

V zimním běhu vyplnila se s železnýma kamnama spojená jakási dutina kousky papíru a v kamnách se notně zatopilo, až byly žhavé. Následkem toho se vzňal papír. To způsobilo náramný hluk s výkřiky po německu: „Oheň, hasit.“ Jednou přinesl jeden ze Študujících do

25