nečně řečtinu přednášel profesor Klar, malý to, přihrblý mužíček, který nebyl při přednášce sám přítel velikého ticha, a když i ticho bylo, tu prohodil nějakou směšnou průpověd, že to v posluchačstvu vzbudilo všeobecný smích a tleskání rukou s výkřikem: „Bravo, Klar.“ Direktorem filosofické fakulty byl tehdejší generál křižovníků Köhler, nevelký přítel studující mládeže a Čechů.
Vyučovací knihy mimo řecké christomatie nebyly žádné. Přednášky profesorů musel si každý sám zaznamenat. Ze starších posluchačů měl-li je některý úplné, se obyčejně kupovaly neb je jeden od druhého doma opisovali. Ná. vštěva prvního ročníku filosofie byla toho roku tak silná, bylo nás 626, že nestačila ani místa v lavicích, takže ti pozděj přicházející museli stát. Kdo chtěl obdržeti místo [v] předních lavicích, zvláštně nablízku kadedry, musel si záhy přispíšit, při tom obyčejně reservoval místo pro později přicházejícího dobrého známého. Později byl počet posluchačů prvního ročníku na 400 obmezen a místo v lavicích každému tak jako na gymnasiích určen[o].
Že kázeň Študujících při takové směsici různých živlů nebyla valná, snadno pochopiti. To-
24
