Již v měsíci únoru a dále ještě více sužováni jsou měšťané častým ubytováním vojska a velikými daněmi; 6000 vojínů ubytováno v městě, jimž se dobrá strava, pohodlné obydlí a ještě 15 krejcarů denně dávati musilo.
Tou dobou ohrožovali i Turci Olomouc, když Bethlen Gabor, kníže Sedmihradský se 60.000 muží do císařských zemí vpadl a již i město Hodonín obléhati se jal. Turecké pomocné vojsko, jež při svém voji měl, drancovalo a pustošilo celé okolí i zajalo několik tisíc lidí. Asi 250 Tureckých jezdců objevilo se dne 16. října 1623. v předměstí za Prostřední branou, vydrancovali na rychlo několik domů a zapálili je. Pak obrátili se ku Kroměříži.
Roku 1623. a 1624. zemřelo morem v Olomouci 14236 lidí, snad následkem válečných svízelí vypuknuvším; neboť ubytování vojenské trvalo neustále a daně byly veliké. Od 1. ledna 1627. musili měšťané Olomučtí generáloví Valdštýnovi každotýhodně 3000 zl. odváděti.
Toho času udělil císař Židům, kteří od dvaceti let asi, jedno jim vykázané zákoutí severního předměstí v nepatrném počtu obývali a malou roční daň odváděli, znamenité výsady, které k valnému jich rozmnožení podnět zavdaly, poněvač i svou vrchnost, své školy a své soudce dostali.[1] Po odtažení Švédů však vypuzeni jsou opět z města i předměstí.
Ferdinand III., syn a nástupce Ferdinanda II. kázal přenésti královský tribunál z Brna do Olomouce na radu Moravského zemského hejtmana hraběte Salma, kdež umístěn jest 3. prosince 1637. v císařské mincovně; avšak již r. 1641. nařídil Ferdinand, aby se zemský
- ↑ Tato přílišná laskavost k Židům odporuje velice ultrakatolickémn smýšlení Ferdinanda II. a ukrutnosti, s jakou pokračoval proti nekatolíkům.
