Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/177

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 169 —


a jej tak dlouho penězi i lidem podporovali, až se oba bratři srovnali a Rudolf Matyášovi Moravu, Uhry a Rakousy postoupil. Ve sněmu zemském, jenž se brzo potom dne 16. července v Olomouci sešel, uznán Matyáš veřejně za Markraběte a Karel ze Žerotína zvolen za zemského hejtmana. Nově zvolený Markrabě potvrdil z Vídně veškerá stará práva a nadání a zavedl všeobecnou snášenlivost ve věcech náboženských. Pikarti (Čeští bratři) a Lutheráni žádali, aby se jim vykonávání služeb Božích v městech královských povolilo, v Olomouci k účelu tomu farní kostel sv. Mořice postoupil. Tomu opřeli se kardinál z Dietrichsteina, Ladislav z Lobkovic a více Katolických pánů; pročež také Matyáš k tomu nesvolil.

Roku 1613. uvedl kardinál z Dietrichsteina Kapucíny do Olomouce, jimž r. 1615. Jan Kavka z Říčan, pán na Brumově, klášter při zdi městské za prostřední branou vystavěl. Roku 1620. zbořil jej velitel vojska Hartman z Buchheimu a r. 1642. Švédové, opět — jak již uvedeno.

Roku 1614. odbýván důležitý zemský sněm.

Roku 1616. čítáno v městě 706 domů a 15.690 obyvatelů, v předměstích 1236 domů a 14972 obyvatelů.

Roku 1617. zvolil Markrabě Matyáš pro churavost svou arciknížete Ferdinanda z linie Štýrské za nástupce. Když potom řečený kníže 12. září do Olomouce přijel, uvítán jest s velikou slávou a od Jesuitů ve vítězné bráně. To pohnulo jej, že zdejším vysokým školám krásný diplom udělil.

V neštastném vzbouření, které roku 1618. v Praze započalo a jež jedině nesnášenlivost náboženská zavinila, zapleteni jsou také nekatoličtí obyvatelé Olomučtí a válka třicetiletá, která odbojem tímto začala, přivedla vlasti naše na pokraj záhuby a Olomouci nenahraditelnou ztrátu, připravivši ji nezaslouženě o lesk prvního hlavního města a nejvyšší zemskou správu.