quadam nobilitate præminet, et ut rosa refulget in Moravia. Hanc nempe ex nomine olim Julii Cæsaris fundatam, et non cupatam, illustres Marchiones, et Prædecessores Nostri, primaria civitatum, diversisque privilegiis et libertatibus magnifice dotavere, hanc summi præsules, Pontificali infula et velut mater Ecclesiarum, quæ nobis rudimenta fidei præstitit, subjectis sibi urbibus, Dioecesano jure imperet, præsitque honoravere. Ut non immerito ob insignia atque canenda ipsius virtutum, constantiæ, atque magnæ fidei merita, hæc illi obvenisse consulte nulla tenus ambigamus etc. etc. Olomucii die 16. Februarii 1459.
V rozepři mezi Římským císařem a králem Německým Bedřichem a králem Uherským Matyášem Korvínem zvolen král Jiří za rozsudího. K účeli tomu sešly se dotýčné strany dne 25. února. 1460. v Olomouci; avšak nesrovnaly se pro přílišné požadavky, jež kladl císař, jež ale král Matyáš přijmouti nechtěl. Za svého pobytu v Olomouci předsedal tu také soudu zemskému.
Toho času držely se zemské sněmy dvakrát do roka, totiž: po sv. Třech Králích a po sv. Janu Křtiteli.
Před vánocí téhož roku navštívil Olomouc s velkomonstvem po třetí, chtěje se tu sejíti s králem Matyášem. Jelikož ale Matyáš v Trenčíně se rozstonal, odebral se v lednu příštího roku do Brna, kdež nápotom dne 24.—26. ledna 1461. zasnoubení dcery jeho s králem Matyášem umluveno.
Té doby vzešel z příčiny nepovědomé spor mezi městy Olomoucí a Brnem o přednost, v kterém Jiří z Kravař a ze Strážnice k žádosti rady Olomucké vysvědčil, že Olomouc nad pamět lidskou za hlavní město se pokládá a od všech bývalých mocnářů hlavním městem Moravským jmenována a za takové uznána byla.
Přijímání večeře Páně pod obojí, jež po skončení válek Husitských mezi pozůstalými a mírnými Husity,
