Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/164

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 156 —


od města dělila; v této zdi asi v těch místech, kdež nyní Dominikáni bydlí, byla brána, která Židovskou, později Bernhardinskou branou sloula. Prostranství, na němž nyní celnice stojí, používalo se r. 1455. za střelnici pro měšťany. Nynější Bernhardinská ulice jmenovala se ulicí Židovskou.[1]

Dne 20. listopadu 1457. zemřel král a markrabě Ladislav v mladistvém ještě věku bezdětný. Koruna Česká opět uprázdněna. Jakkoli více a mocných o ni ucházečů bylo, zvolen za krále Český pán z mocné rodiny Kunštátův Jiří Poděbradský, jenž již dvacet let co správce země velikou obezřelost a schopnost najevo dal. Památní jsou příběhové, jež v Olomouci se zběhli za jeho panování. Král Jiří dle předků Moravan, miloval i Olomouc hlavní město vlasti své, jakkoli Němečtí Olomučané, jakož i jiná poněmčilá Moravská města nepříliš jej náviděli, a jak se zdá, jen s nechutí jemu se podrobili, jelikož tak učinilo Brno.

Nicméně přijel nově zvolený král dne 15. února do Olomouce, potvrdil měšťanům veškerá posavadní práva a svobody, a povolil nad to ještě jeden svobodný trh na maso a dobytek. Úvod dotyčné listiny, jelikož jest velmi lichotivá, uvedu tuto doslovně:

Georgius, Dei gratia Bohemiae rex, Morariae Marchio Lucenburgensis et Sylesiæ dux ac Lusatiae Marchio, Ad perpetuam rei memoriam. Quamquam insignes atque magnæ et pulchræ civitates Marchionatum nostrum Moraviæ seu gemmæ pretiosæ exornent multipliciter, et illustrent: inclita tamen vetus celeberrimaque civitas Julii-Mons, alias Olomuc, omnibus et singulari


  1. Šembera klade bývalé Židovské město do ulice Božího Těla. Částky Hradební zdi, která Bělidla s městem spojila, viděti po dnes, ano i několik věžových bašt; kde však stávala ona zeď, která ulici židovskou od města dělila, nevysvítá z toho popisu.