Dne 9. prosince 1437. zemřel ve Znojmě Sigmund, císař Německý, král Český a Uherský, panovav v Uhřích 51, v Německu téměř 28 a v Čechách 17 let od jeho korunovace na hradě Pražském čítaje. S ním vymřel panovnický rod Lucemburský.
V nápotomní pokojnější době, když za nedospělosti krále Ladislava Jiří z Poděbrad v Čechách a na Moravě zemským byl správcem a mírnější stranu po Husitech nastoupivších Utraquistů chránil — což však přísným Katolíkům po vůli nebylo, poslal papež Mikoláš V. r. 1450. horlivého a výmluvného kazatele, mnicha Františkánského Jana Kapistrána do Čech, Moravy a Slezska, na vymýtění veškerého ještě pozůstalého kacířství. Když řečený Jan Kapistrán do Olomouce přišel, vyšlo mu veškeré duchovenstvo, měšťanstvo a nesmírný dav lidu vstříc, a přijali jej s velikou poctou. Za svého 19denního pobytu odvrátil svým ohnivým kázáním mnohého kališníka a navrátil lůnu církve katolické. U tehdejšího kapitolního děkana Bohuslava Zvoly byl pohostinnu a biskupem Janem XII. velice podporován. Každodenně kázal lidu, kterýž se tak velice hrnul, že nebylo v kostele místa; protož držíval kázání svá před hlavním chrámem, na Horním náměstí a v předměstí na Bělidlech. Jelikož ale v kázáních propověděl, že kompaktata kališnickým Čechům povolená jsou neplatná, popudil proti sobě tak velice mysl věrných kališníků, že mu nejen vyhrůžky činili, ale že pan Jan Tovačovský z Cimburka, hejtman zemský, v listě, daném na Tovačové dne 21. srpna t. r. svůdcem od pravdy Kristovy jej nazval a Jiří Poděbradský, správce zemský, do Čech jíti jemu zapověděl.[1]
- ↑ Janu Kapistránovi ke cti, jak se J. W. Fišer v jeho dějinách Ol. vyjadřuje, postaven na Bělidlech na tom místě, kde kázal r. 1451. klášter Františkánů Bernhardinů — nynější Dominikánský klášter s kostelem Početí Panny Marie.
