Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/156

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 148 —


Olomouce se uchýlilo. Biskup Jan sebral tedy pole a táhl, spojen jsa s Olomučany, ku Kroměříži, kdež spojiv se ještě s vojskem Sigmundovým, s Husity velmi krvavou svedl bitvu. Nic však nevyřídil, neboť Kroměříž zůstala v moci Husitův, až tito pro nesnáze v Čechách vzniklé odtáhnouti musili.

Dne 20. května 1424. přitáhlo k Olomouci 4500 ozbrojených Polanů, jež král Polský Vladislav pod vůdcovstvím Petra Meziweckiho proti knížeti Korybutovi vyslal, aby se připojili k vojům Sigmundovým a Albrechta Rakouského, jež se proti Čechům chystali. Avšak Albrecht, jenž se byl zatím co markrabě v Moravu uvázal, nechtěl je přijmouti, proto že všechny Polany v podezření měl, že tajně s Čechy a kacíři drží. Tito Polané, pobyvše krátkou dobu na Moravě, musili se tedy s nepořízenou opět do Polska navrátiti. Zatím ale vedl markrabě Albrecht po celé leto šťastnou válku proti Husitům s takovým úsilím, že během téhož leta téměř celá Morava uvedena jest v poslušenství jeho.

Dne 26. května téhož roku bylo jak z radnice, taktéž se všech kazatelen v Olomouci hlásáno, že všichni, kdož by Českým povstalcům (to jest Husitům) sůl, víno, a jiné zboží a potraviny dováželi, od papeže do kletby církevní dáni budou.

Po celých šest let potom požívala Olomouc nerušeného klidu, a opravovala mezitím porouchané hradby, k čemuž markrabě Albrecht 250 kopami grošů přispěl a měšťany na 4 leta ode všech daní osvobodil. Město bylo tak lidnaté, že čítalo r. 1429 i s předměstími na 36000 obyvatelů; mnoho zámožných Moravanů, zvlášť knězů uchýlovalo se do Olomouce, poněvač se zde bezpečnějšími cítili. Vše co schopno bylo nosilo zbraň, konalo službu vojenskou; žoldnéřů městských bylo 800, biskupských 700, posádka markrabská ale obnášela jenom 350