několik mnichů zabili a knihovnu spálili. Útok biskupa a jeho spojenců na Tábor učiněný, odražen jest a mnoho Olomuckých i Rakušanů pobito.
Lépe dařilo se Olomučanům roku následujícího, když kníže Litevský Korybut, povolán jsa za vladaře Českého, s 5000 muži vojska Polského Moravou táhl, před Olomoucí se položil, a měšťany Olomucké k poslušenství vyzval; vypadli naň neočekávaně a přinutili jej k odtáhnutí, načež se tento před Uničov položil. To když uslyšeli Olomučané, nelenili a pospíšili s 2000 oděnci Uničovským na pomoc, a opět šťastně odrazili Polany v okolí drancující, tak že se k Čechám obrátiti musili.
Šíření se Husitství bylo na Moravě již v letech 1416. a 1417. znamenité, ano zdálo se, že tam ještě znamenitějších zapustí kořenův, než v Čechách. Přední pánové Moravští povolávali kněze Husitské z Čech na své statky a předčili v horlivosti kališnické větší čásť Českých pánův. Jejich působením stalo se, že lid Moravský ku kalichu přilnul. Naproti tomu byla města královská: Olomouc, Brno, Znojmo a Jihlava, v nichž se Němectví nejhloub bylo zakořenilo, Husitským novotám nejvíce na odpor, a to ne tak z Katolické horlivosti, jako ze záští národního. Jan Železný, biskup Olomucký, jal se ale po smrti krále Václava sám ozbrojen v čele svých manův a žoldnéřův a podporován jsa od měst Německých proti Husitským pánům v poli s takovým prospěchem válčiti, že valně vznikající Husitství brzy zas bylo dušeno. K tomu nemálo přispělo, že Moravští pánové i nižší šlechta, ač na mnoze Husité, Sigmunda vesměs za krále svého přijali, a kdožkoli z nich rozhodně s Husity držeti chtěl, na Moravě nezůstal, nýbrž do Čech se uchýlil. Zhrozil se tedy biskup Jan, když uslyšel o skutku Nového Tábora na Velehradě.
Avšak již r. 1423. vpadli Husité opět na Moravu, dobyli Přerov a Kroměříž, odkudž mnoho obyvatelů do
