Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/154

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 146 —


Václava, syna milovaného Karla IV., a nespravedlivé náruživé odsouzení Jana Husa k upálení. Mučenická smrť tichého kazatele, miláčka národa Českého, roznítila národ Český, jenž beztoho s nelibostí snášel mnohé poklesky tehdejšího kněžstva, k největší zuřivosti, která vzplanula v krvavou válku.

Tři příčiny roznítily tuto válku k urputnosti největší, a přispívaly k utvoření stálých nepřátelských stran:

1. Že přívrženci Husovi, rozhořčeni jsouce věrolomností císaře Sigmunda, nejoprávněnějšíbo nápadníka Českého trůnu, když král Václav r. 1419. dne 16. srpna náhlou smrtí sešel, jej za krále přijmouti nechtěli, ale v spřízněném Polsku nástupce královského hledali[1].

2. Že učení Husitské zároveň ideu bratrské rovnosti hlásalo, tedy se stanoviska společenského zarytým aristokratům nemilou věštilo budoucnosť.

3. Národní záští mocné a již toho času vypínavé Německé strany jak v Čechách tak též na Moravě.

Toto národní záští dalo také měšťanům Olomuckým směr protihusitský, jejž důsledně sledovali po celou dlouholetou dobu náboženských rozmíšek.

Husité objevili se r. 1421. ponejprv v okolí Olomuckém, rozbořili však toliko klášter Kartusianský v Dolanech, z příčin již jednou podotknutých a odtáhli opět.

Téhož samého roku táhli měšťané Olomučtí, majíce v čele biskupa Jana, příjmím Železného, a smluvivše se s Němci z Rakous, na Nový Tábor na ostrově řeky Moravy u vsi Nenakunic, kdež Bedřich ze Strážnice a Tomáš z Vyzovic se stoupenci svými se byli opevnili a odtud s některými šlechtici a kněžími Husitskými na klášter Velehradský udeřivše, jeho dobyli,


  1. Sigmund, maje hrad Pražský ve své moci a vyvolav křižácké tažení Němců proti Čechům, dal se nicméně dne 28. července 1420. arcibiskupem Konradem na krále Českého korunovati.