však za to kanovníky Olomucké týral a mnoho škod jim učinil. Na biskupskou stolici dosedl pak kněz Mikuláš z Rosenburka, rodem Němec z Brysgavy, prvé probošt u sv. Petra v Brně a biskup Kostnický. Tomuto biskupovi činili řečení markrabata všeliká příkoří a škody.
Roku 1393—1394 zúčastnil se markrabě Jošt vzpoury pánů Českých proti králi Václavovi, jimž se jeho vladaření nelíbilo. Zajali jej v králové dvoře u Berouna a Jošt ustanoven za starostu království Českého. Jan Zhořelický však ještě r. 1394. krále osvobodil.
Roku 1405. dne 24. září zemřel Prokop bratr Jošta a markraběte Moravského neženat, nepozůstavil tedy žádných potomků, a tělo jeho pochováno jest u sv. Tomáše při Augustinském klášteře v Brně. Jošt pak byl samostatným markrabětem na Moravě a zachoval napotom vždy věrnost svému bratranci králi Václavovi.
Dne 1. října 1410. zvolen za souhlasu krále Václava markrabě Jošt za krále Římského. Byliť toho času tři králové římští: Král Václav, jehož r. 1401. sesadili, král Sigmund, jenž po smrti protikrále Ruprechta menšinou hlasů zvolen byl dne 20. září r. 1410. a markrabě Jošt zvolený dne 1. října téhož roku většinou hlasů, a všichni tři Lucemburkové. Avšak markrabě Jošt této důstojnosti dlouho nepožíval, neboť již roku následujícího dne 17. ledna na svém hradě Špilberku u Brna zemřel. Praví se, že byl otráven. Pochován jest jako jeho bratr v kostele Augustinském v Brně. Jakkoli byl třikrát ženat, přece žádných potomků nezanechal. Kromě Moravy držel Braniborsko a Dolní Lužici. Byl posledním zvláštním markrabětem Moravským! — Morava a Dolní Lužice připadly králi Václavovi a Branibory Uherskému králi Sigmundovi, jenž je s přivolením krále Václava Bedřichovi purkrabímu Norimberskému, napotomnímu skutečnému markraběti Braniborskému zastavil.
