Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/143

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 135 —


při obědě nápojem otráven býti měl, že však od něho málo požil, — odtud ta náhlá mdloba po obědě.

Tak zhasla poslední mužská ratolesť slavného rodu Přemyslovcův v osmnáctém roce věku svého!

Veliké zděšení zmocnilo se všech, když se ta hrůzná zpráva po veškeré říši roznesla. Každý tušil neštěstí a zkázu, když trůn královský tak najednou osiřel. V prvním rozčilení pátralo se po příčině královraždy, ale marně. Věčná tma zahaluje původce toho černého skutku, který mladý život posledního Přemyslovce přetrhl, kterýžto rod po šest set let panoval a z kterého 32 v Čechách panovavších knížat a 7 králů pošlo.

Tělo zavražděného krále pochováno s velikým pláčem v biskupském chrámě sv. Václava, až pak po dvaceti letech sestra téhož krále královna Česká Eliška odtud je dala vyzvednouti, do kláštera Zbraslavského převézti a 3. října roku 1326. vedle ostatků otce jeho Václava II. v královské kryptě Zbraslavské pochovati.


Po této nešťastné události nastal skutečně zmatek v zemi, neboť z počátku vladařil Jindřich Korutánský, manžel starší královy sestry Anny, jejž ustanovil král Václav III. před svou výpravou do Polska za správce království na čas nepřítomnosti své, i činil nároky na důstojnost královskou co svak krále zavražděného; avšak již dne 15. října téhož roku zvolen Rudolf Rakouský, syn císaře Albrechta z rodu Habsburského za krále Českého. Řečený král však netěšil se dlouho z důstojnosti dosažené, zemřel již roku následujícího na úplavici. Nezůstavil žádného potomka i přistoupeno k volbě nové, a tu dostoupil řečený Jindřich Korutánský na trůn královský, na němž se však pro všeliké útisky národu činěné jen do r. 1311. udržel.