velikonočním předsevzata býti má. Dále nařídil, že měšťané Olomučtí k žádnému jinému soudu pohnáni býti nesmějí, než ku své vlastní vrchnosti; šlechta ale jen ku soudu zemskému. Konečně, jakkoli šlechta obecnímu soudu nepodlehá, přece musí k vůli svým domům na obecná vydání přispívati. V listinách tehdejších činí se také zmínka o rychtáři a přísežní porotě, která obžalovaného dle vlastních Olomuckých zákonů souditi má.
R. 1291.—1292. stal se král Václav II. velkým knížetem Krakovským a Sandomírským.
R. 1298. daroval král Václav jeptiškám Klarisinkám ostrov Lasce, na kterém předměstí 60 domů čítající stálo.
Roku 1300. stal se král Václav II. také králem Polským; dne 21. července 1305. zemřel a Morava připadla jeho synovi, mladistvému Václavovi III., jenž co šestnáctiletý mladík zároveň králem Českým, Uherským a Polským se stal. Bohužel, že sláva ta dlouho netrvala!
Roku 1306. stala se Olomouc svědkem ukrutné události. Král Václav přibyl do Olomouce, chystaje se na výpravu vojenskou do Polska, jelikož tam vyhnaný prvé král Vladislav Lokýtek moc svou šířiti a korunu jeho ohrožovati počal. Nemaje zde vlastní residence, ubytoval se u kapitolního děkana blíže hlavního chrámu sv. Václava. Dne 4. srpna odpoledne po obědě uchvátila jej náhle taková choroba, že ulehnouti musil do postele; po krátkém ale nepokojném odpočinku vstal a vyšel vysvlečen jak ležel na pavlač, aby se ochladil. Sotva že tam vkročil, přepadl jej šlechtic z královského komonstva Konrad z Botenšteina[1], Durink rodem a zavraždil jej třemi body dýkou, tak že ihned mrtev k zemi sklesl. Jelikož zločinec ihned trestu zaslouženému podlehl, zůstal původce vraždy zatajen. Praví se, že již
- ↑ Na jiných místech udává se Kunrat z Mühlhofu.
