Stránka:Josef Kramář - Olomouc, královské hlavní město Moravy (1881).djvu/125

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 117 —


Soběslav kníže České zemřel dne 14. února r. 1140. a Vladislav II. syn nejstarší Vladislava I. nastoupil trůn Český. Hned po nastoupení povolal Otona III. syna Oty Černého z Rus, kamž jej Soběslav k vůli otci vyobcoval a odevzdal jemu dolení část knížetství Olomuckého, která jemu po otci příslušela a již dotud Břetislav zároveň spravoval.

Mezi tím žil kníže Břetislav pokojně na svém hradě vedle katedrálního chrámu a nesdílel pikle ostatních Moravských knížat Konrada, Vratislava a nevděčného Oty III., jejž Vladislav z vyhnanství povolal, proti tomuto Českému Velkoknížeti, z čehož r. 1142. neštastná válka mezi Čechy a Moravany povstala. Roku 1147. předsevzala knížata Moravská k nalehání biskupa Jindřicha Zdika se Sasy, Míšňany a Branibory a j. úhlavními Slovanů nepřátely, křižácké tažení proti pohanským ještě baltickým Slovanům, Bodrcům, Luticům a Pomořanům. Pro nesvornost mezi sebou a pro statečnost Slovanů tamních vrátili se ale s nepořízenou domu. Roku 1148. dne 10. ledna zemřel kníže Břetislav, nezanechav žádných potomků a jeho ouděl na knížetství Olomuckém obdržel s povolením Vladislavovým Oto III., čímž se stal pánem celého Olomuckého knížetství.

Knížete Soběslava I. druhý syn, jenž se také Soběslav jmenoval a delší dobu u vyhnanství v Německu se zdržoval, snažil se zmocniti se trůnu kdysi otcovského — po případě knížetství Olomuckého. Za účelem tím přepadl dne 22. února 1148. Otona v Olomouci tak neočekávaně a zchytrale, že ten jen s těží v průvodu několika věrných přátel utekl. V krátké době zmocnil se zradou a úskokem celého knížetství; nebyl však dlouho pánem. Uslyšev to Vladislav z křižáckého tažení z Palestiny se navraceje, stál již 2. března s vojem před Olomoucí, kdež se jemu bez dlouhého odkladu brány otevřely. Soběslav ustoupil sice do Velkého Hradu, nežli