se nazývala nyní knížata Česká na rozeznání od údělných, jim podřízených knížat Moravských) nejvíce byl nakloněn.
R. 1052. uložil kníže Břetislav městu Olomouci, že ku kolegiatnímu chrámu v Staré Boleslavi, jejž na pokání od papeže jemu uložené založil, každoročně jednu hřivnu a dva voly odváděti musilo.
Kníže Vratislav držel v Olomouci skvostný dvůr a zvelebil Olomouc, že se nad jiná města Moravská povznesla, ba po Praze první zaujímala místo; na svém majetku žil pokojně, pokudž otec jeho Břetislav byl na živě. Když však r. 1055. zemřel a Spitihněv vrchní vládu v Čechách nastoupil, který bratrům svým udělená knížectví na Moravě záviděl, sám se jich zmocniti chtěje; snad že také bratry své v podezření měl, jakoby se návodem krále Uherského od Čech odtrhnouti chtěli, nastaly knížeti Vratislavovi těžké doby: 300 čelných šlechticů povoláno Spitihněvem do Chrudími, kdež je, aby bratry své vší obrany zbavil, do okovů dáti kázal. To uslyšev Vratislav, s matkou svou Juditou do Uher ku králi Ondřejovi prchl, zůstaviv manželku svou v Olomouci, kterou nápotom Spitihněv, dobyv Olomouc a vypověděv odtud všechny Němce, jichž úhlavním nepřítelem byl, i s knížaty Konradem a Otou do Čech odvezl. Ve vládu Morávy uvázal se pak sám, ale s manželkou Vratislavovou tak špatně nakládal, že již r. 1057. zemřela.
Vratislav zůstal v Uhřích až do r. 1059. Mezi tím časem zamilovav se do Adlety, jediné dcery krále Ondřeje, zasnoubil se s ní, a tím pomohl sobě opět ku svému knížetství, jež jemu Spitihněv ku přímluvě krále Ondřeje opět navrátil.
Brzo po návratu svém vystavěl Vratislav jak dle Fišera stará Olomucká kronika dí a některé prastaré hodnověrné rukopisy dokazují, pevné hradby kolem nynějšího města, které až do té doby předměstím malé Olomouce bylo. Tož byl počátek nynějšího nového města,
