veliký, postaven prý rozkazem Moravského krále Mojmíra na poděkování dobytého vítězství nad Němci a Maďary (?). Nedaleko této fary stojí malý kostelíček ke cti sv. apoštolů Kyrilla a Methoděje, kteří, jak se praví na tomto místě kázali; na jednom v kapli zazděném kameně stojí následující slova: Honori SS. Cyrilli et Methodii fundavit Sylvester Episc. de Holomuz A. D. 963. Pak farní kostel sv. Blažeje, který již na 200 let stojí. Konečně ještě kaple, kterou biskup Sylvestr roku 948. ku poctě svého patrona právě naproti Hradu postavil. V předměstích stojí kolem 400 domů dřevěných a většinou ještě pobořených a neobydlených, které však od Němců, Čechů a Moravanů, jež Břetislav sem povolává, opět poznenáhla se postaví a olidní.[1]
Jelikož Břetislav k vůli své manželce Jitce Němcům velmi nakloněn byl, usazovali se tito v Olomouci. Břetislav, jemuž manželka jeho hned prvního roku syna Spitihněva porodila, bydlel v Olomouci až do smrti otce svého, která nastoupila dne 9. listopadu 1037., uvázav se pak již dne 12. listopadu téhož roku s vůlí žijícího ještě ale slepého a nemohutného strýce Jaromíra ve vrchní vládu nad Čechy.
Břetislav měl kromě dvou dcer pět synů, z nichž první, Spitihněv měl se státi dle seniorátu vrchním vládcem v Čechách po smrti otcově, druhý Vratislav stal se r. 1053. prvním údělným knížetem Olomuckým; třetí Konrad prvním knížetem Brněnským; čtvrtý syn Jaromír knězem — nápotomním biskupem v Praze; pátý syn Oto, prvním knížetem Znojemským. Tak rozdělena Morava, nad níž Břetislav nad celou vládl, ve troje údělná knížetství, z nichž však Olomucké bylo největším a první zaujímalo místo, protož je také druhorozený princ aneb ten obdržel, jemuž Velký kníže (tak
- ↑ Tato zpráva byla prý od jednoho současného kněze r. 1031. po Česku psána.
