Jak se nevyplácí neposlušnost
Ona neposlušnost také není pěkná vlastnost; neposlušné děti jsou něco zrovna tak nemilého, jako nepovedené jídlo, jako mýdlo, které nechce mydlit, jako mluvící panenka, která nechce mluvit, jako píšťalka, která nechce pískat, a jak zlámaná koloběžka. Podle toho to s nimi pak dopadá: nikdo o ně nestojí a užitek z nich není na světě žádný. Byl jednou jeden neposlušný kluk, tak neposlušný, že naschvál neposlechl, když se na něm něco žádalo. Rodiče s ním měli velké trápení. Představte si, jak byl neposlušný! Když jel ve vlaku a bylo tam na okně napsáno: Nenahýbati se ven!, schválně se nahnul a ulítla mu čepice a div mu protijedoucí vlak hlavu neutrhl. Když bylo v parku na lavičce napsáno: Pozor, nesedejte!, schválně si na lavičku sedl, a co z toho bylo? Přilepil se a celý se umazal barvou, protože lavička byla čerstvě natřena. A když někde na vratech stálo: Pozor, auto!, schválně nedal pozor a jednou do něho narazilo auto a mnoho nescházelo a bylo by ho přejelo a zmrzačilo. Ještě měl dost štěstí při té své neposlušnosti ten kluk. Ale jednou se mu ta jeho neposlušnost přece nevyplatila. Panečku, ten při tom prodělal, že ho to pak dlouho mrzelo.
To bylo takhle: Šel jednou po ulici a teď slyší, že někdo za ním volá: „Hej, chlapečku, poslouchej…“
„Akorát nepočkám,“ řekl si ten kluk a běžel dál.
A zase to za ním volalo: „Hej, chlapečku, poslouchej…“
„Naschvál nebudu poslouchat,“ řekl si kluk a běžel dál.
