Stránka:Josef Čapek - Povídejme si, děti.pdf/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


vlastně ani nebyli, jenom takové veliké mouchy. To by se jistě mamince nelíbilo; ta by jistě nechtěla lítat jako moucha nad bábovkou. A tatínek? Tatínka by maminka lítat nenechala taky.

Víte co, povídá Alenka, to já bych svět zařídila docela jinak. Já bych ho zařídila tak, aby všude byly peníze a každý by si jich mohl vzít, co by chtěl, a lidé by pak nemuseli pracovat. Každý by si za ty peníze koupil, co potřebuje, a když by pak už žádných peněz neměl, tak by šel a vzal by si zas peníze nové a zas šel vesele kupovat.

A co kdyby byl někdo takový zlý a nepřejícný, že by všechny ty peníze posbíral sám pro sebe a pořád by chodil a sbíral je jen pro sebe a jiným lidem by pak už žádné nenechal?

Tak víte co? povídá Alenka. Tak by to mohlo být tak, že všechno na světě by bylo zadarmo. To by bylo ještě lepší! Člověk by šel třebas do hračkářského krámu nebo do cukrářství a vybral by si, co se mu líbí a na co má chuť. A pak by řekl „Má úcta“ a lidé v krámě by také řekli „Má úcta“, nikdo by nic nemusel platit a zas by si šel někam do krámu pro boty nebo pro šaty, a tak by to bylo všude, že by všecko, všecinko bylo zadarmo a lidé by nemuseli pracovat.

Hm, a co ti lidé v těch krámech? To je, Alenko, přece také práce po celý den, a ti ostatní by nedělali nic, jenom by chodili a vybírali si zadarmo, co by se jim ráčilo.

No přece, tak tedy ti lidé v těch krámech by také měli všechno zadarmo a vybrali by si všude, co by chtěli!

Ale vždyť přece by všechny ty věci musel někdo urobit! Museli by přece nějací lidé časně ráno vstávat a ty rohlíky a to cukroví upéci pro ty ostatní, kteří by