Stránka:Josef Čapek - Povídejme si, děti.pdf/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Ne, Jarda mne šťouchl.

A když ne: Frantík mě štouchl první.

Ba ne! Ty jsi začal.

Já jsem nezačal! Frantík začal.

Ale Jarda začal dřív!

Tak už se, kluci, neperte a nehádejte. Fuj, to je to ošklivé, to vám to nesluší. Budete-li se pořád hádat a prát, tak to s vámi dopadne jako s těmi dvěma kluky ze Vzteklé Lhoty.

Jak to bylo s těmi dvěma kluky ze Vzteklé Lhoty?

Nu, jak to s nimi bylo? Ti dva kluci byli takoví zlí a vzteklí, že se pořád hádali a prali a nechtěli si povolit. A tak si na to zvykli, že se pak pořád museli prát a nemohli přestat. Už se jim nechtělo, už je to moc bolelo, ale ti dva vzteklí kluci nemohli a nemohli v tom praní přestat. Už vyrostli a byli velcí, ale museli se prát pořád dál, pořád se bili a tahali za vlasy a pak za vousy, když už jim narostly, ale nemohli se pustit a prali se a prali pořád dál, už z toho byli celí roztlučení, ale pořád se ještě prali a prali ve dne v noci, ať svítilo slunce nebo se chumelilo, ať měli hlad nebo žízeň, a nikdo je nemohl dostat od sebe.

A kdy přestali?

Nikdy. To byli dva tak zlí a vzteklí kluci, že nikdy. Už jsou v pekle a asi se tam perou pořád dál. To měli z toho.

Prosím, my se už nehádáme.

Tak je to dobře, děti, a jděte si tedy pěkně hrát.