Stránka:Josef Čapek - Povídejme si, děti.pdf/22

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


večer spát. No, a vidíte: druhý den to dělala zase tak.

Ta byla hloupá! A jak to s ni potom dopadlo?

No, ona zůstala pořád taková. Ona, když potom vyrostla a byla už veliká, tak zas jako dřív nevěděla, co dělat a s čím si hrát, teď, když byla veliká, nevěděla, co pracovat. Pořád měla dlouhou chvíli, ale do žádné práce se jí nechtělo a žádná práce ji nebavila. Byla z ní taková tlustá panímáma, kam si sedla, tam zůstala sedět jako pekáč a nic nedovedla pořádně vzít do ruky. Byl u ní převeliký nepořádek a špinavo, a ona mezi tím jen chodila a seděla a vzdychala, že má dlouhou chvili, a přitom si na žádnou pořádnou práci ani nevzpomněla. Kačenka líná jí říkali lidé, nebo také Kačenka umbula, Kačenka na hniličko a Kačenka ňouňa, nebo jí také říkali „Mouchy, snězte si mě“. A to měla všechno z toho, že si zamlada neuměla hrát.