šatečky, že chce ty nejlepší, vyšívané a s mašličkami, ty nedělní.
No ne, ta je ale hloupá! Ona mermomocí chce ty nejlepší šatečky, vyšívané, a zatím si máme jít hrát. Hra, holenku, to je, jako když lidé pracují, při tom se člověk třeba všelijak zválí a umaže, co myslíš: na hru musíme mít hrací šaty, a ne parádní. Jen počkej, Růženko! My si budeme pěkně hrát v písku, třeba se i pocejkáme vodou a ruce si od toho písku umažem a naděláme si bábovek, koláčů, domů a zahrádek z písku, kolik se nám jen bude chtít. Ale ty nesmíš; umazala by sis parádní šatečky a ty nejsou na hraní, na ty se musí dávat pozor. My si budeme krásně hrát, ale ty ne: ty budeš chodit kolem a nebudeš smět na nic ani sáhnout. I ručičky budeš muset držet od těla, aby sis ty své parádní šaty neumazala. Tebe tak postavit do výkladní skříně jako pannu, ale na hru s tebou nic není; jdi se ukazovat někam na výstavu, jestli bude vůbec někdo chtít na takovou ubrečenou koukat, ale na hru tě potřebovat nemůžem.
