Slyš, co dí tvých kněží věra:
Nebylť chotěm tvým ten host.
Žiješ přec, co bajadera,
a tak nemáš povinnost.
Za tělem jen stín se snuje,
v mrtvých říš s ním můž se nést:
chotě choť jen následuje;
povinnost to je i čest.
Již rozzvuč se, drometo, v posvátné žaly!
Kéž byste si, bozi! dnů okrasu vzali,
kéž jinoch ten v plamenech přijat k vám jest.
Sbor tak, bez lítosti s ženou
v srdci těchu jenž jí zvrt;
s náručí pak otevřenou
v žhoucí ta se vrhá smrt.
Ale božský jinoch krašší
z plamenů se záhy zdvih’,
v náručí pak jeho vznáší
milenka se spolu z nich.
Z těch těší se bozi, kdož z hříchů se kají;
a děti, již ztracené, vznášejí k ráji
ti nesmrtní v ohnivých ramenech svých.
 |  | |
