Tato stránka byla zkontrolována
33
Přadlena.
Když jsem klidně předla kdys,
nepozvedši líci,
hezký, mladý stoupil kýs
muž mi ku přeslici.
Chválil, co moh’ chválit jen,
můž to uškoditi?
vlasy moje jako len
i tu stejnosť nití.
Při tom bral jej ale ďas,
až se chyba stala,
nit mi přetrh’, dlouhý čas
již jsem zachovala.
Převážen byl přízí tou,
mnohý ještě kámen,
ale, ach, už navždy s mou
chloubou bylo amen.
Ku tkalci kdy s ní šla jsem,
hnutí čehos cítím,
a to srdce v těle mém
nepuklo div bitím.
