Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/94

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
95


„A to je pěkné!“ zvolala. „Což pak mořskou pannu není na mně ani dost málo viděti? To jsem to pěkně vyzkoušela!“

„Tak přece, doktore, pokročte!“ ozval se v tom ve druhém pokoji hlas, jenž si prve prozpěvoval úryvky z Figarovy svatby.

A doktor poslechl okamžitě. Vstoupil do pokoje, v němž podobně vypadalo jako v prvním. Na rozdíl měl na stěně zrcadlo ve skleněném, mdle broušeném, květovaném rámci a v jednom koutě bledě zelenou španělskou stěnu, polepenou barevnými i černými obrázky. Nábytek byl různý, ne valný a jen pohovka květovanou látkou potažená svědčila svým vyřezáváním, že pamatovala lepší časy.

A na té pohovce seděla, vlastně víc volně ležela, majíc nožky opřeny o stoličku osmnáctiletá mlle. Lotty Butteau, člen Bondiniovy společnosti v Nosticovském divadle.[1] Napudrovanou hlavu měla opřenu o lenoch pohovky, kulatou bradičkou hezky vzhůru, tak že jí bylo pěkně viděti i bílé hrdlo i, jak pruhovaný živůtek byl vystřižen, půvabnou šíji, kterouž fichi volně přes ňadra uvázané spíše odhalovalo nežli ukrývalo. A zase si juž pozvukovala, nedbajíc šití, divných látek a divadelního šatu nějakého, rozložených po pohovce a kolem po židlích.

„Tak už to víte, doktore?“ ptala se vstupujícího nehnuvši se. Jen se pousmála. Ale hned jako rybka se vyšvihla, když doktor přisvědčil, a juž shodivši s pohovky barevnou látku, zvolala: „Tak pojďte, sedněte si. Semhle — a povídejte. Je tak ošklivě venku, brr — jak ten déšť šlehá do oken! To se bude poslouchati! Tak tedy, prosím vás, je-li pravda, že jsou také frajmaurky?“


  1. Nynější král. zemské německé divadlo.