Stránka:Jirásek Alois - F.L. Věk.djvu/160

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
161


„To je ten, co vydává české noviny?“ ptala se paní Butteauová dosti roztržitě, ana zatím Paula si bedlivě prohlížela ani ne třicítiletého vydavatele a nyní také od července tohoto roku majitele „Pražských poštovských novin“, jediných tenkráte českých.

Za to byla paní Butteauová pozornější, když Tham zraky své po ložích obrátil a vysvětloval a povídal, jmenuje šlechtice a jich dámy. Paní Butteauová mnohé znala, ne však všechny, jmenovitě dámy, a ty ji zajímaly nejvíce. Paula však dlouho pozorovala staršího juž pána v černém obleku v loži rytíře z Neuperka. To je tedy Vydra, o kterém jí Tham a posléze i pan Věk tolik vypravovali.

„A pane Thame, tamhle — to je hraběnka Rotenhahnová, není-liž pravda?“ ptala se paní Butteauová.

„Ano, rodem Černínová — a ti dva páni u ní —“

„Však jsem se chtěla zrovna ptát — jak čiperně s nimi rozmlouvá! To si myslím. Ten jeden už není mladík —“

„To je professor Cornova —“

„Ale ten druhý, ten by se mi líbil, hezký člověk, takový milý, má tak něco jako kavalír, hm — to je —“

„Pan Dobrovský, tuze učený muž, hofmistr u hraběte Nostice —“

„Vida, vida — a jak ta hraběnka s nimi živě rozmlouvá,“ divila se paní Butteauová.

„Je velmi vzdělaná,“ dodal Tham, „a vlastenka. Ta nezapomněla, že je z české krve, českého rodu. Má tuze ráda českou historii —“

„Vida, vida,“ opakovala paní Butteauová, jen tak, aby něco řekla, nebo její oči byly juž zas jinde. A zase se ptala, a zase vzpomněla, jak je asi za oponou, teď že by to také ráda viděla, no, však Bettina si všeho